O SEBEÚCTĚ, JEČMENI A ZODPOVĚDNOSTI

Naše čiperná čtrnáctiměsíční holčička už pomalu začíná chápat dílčí souvislosti v malém světě, který ji obklopuje, napodobuje mě a mého manžela, začíná rozumět, že jsou i věci, které jí její rodiče neschvalují – že nechtějí, aby sahala na zásuvky, kabely, aby prozkoumávala záchodové prkénko apod. Vždy vidím, jak po očku pozoruje, zda se dívám, a pokud ano, tak plánovanou „neplechu“ udělá buď co nejrychleji, anebo naopak pomaličku, a jen čeká, kdy přijde předpokládaný zásah maminky… Vidím v jejích očích i překvapení, pokud se opozdím a jsem „nedůsledná“, protože třeba vím, že prkénko na toaletě je právě čistě umyté.

Druhou skutečnost, kterou pozoruji a nevycházím díky tomu denně z údivu, je její bystrá schopnost napodobovat. Stačí, aby zdálky zahlédla, jak zatloukám hřebík, a za chvíli v nestřeženém okamžiku už mydlí ukořistěným kladívkem do stěny. Nemluvě o tom, jak zbožňuje přiložit si telefonu podobné i nepodobné hračky k tvářičce a s vervou do nich „mluvit“.

Takové krásné a roztomilé drobnosti mě naléhavě ujišťují o tom, že naše dcerka bude dělat a říkat přesně to, co děláme a říkáme já a můj muž. Cítím obrovskou zodpovědnost, ale současně i radost, že vše dobré, k čemu jsem si v životě došla, jí můžu předat. Budu jí žel předávat i své zlozvyky a chyby, ale to jinak nejde. Jak ale dobře dostát své zodpovědnosti? Co bych si přála jí předat? Je toho mnoho. Tak například schopnost radovat se ze života – z „pouhých“ maličkostí a jednotlivostí, protože velké věci nás nepotkávají denně, a já chci, aby si své radosti a radůstky zažívala každý den mnohokrát.

Současně bych jí ráda vštípila úctu k sobě samé – ke svým duševním kvalitám, ke svému tělu a ke svému zdraví. Protože málo platné, že ve zdravém těle zdravý (a tím pádem radující se) duch, bude pravdou vždycky.

Při svém lékařském povolání jsem měla denně možnost vidět těla a orgány zdecimované „civilizačními“ neduhy…  A právě toho bych naši dcerku ráda uchránila. Co jen to půjde.

A opět jsme u zodpovědnosti – tentokrát u zodpovědnosti ke své tělesné schránce. Přiznejme si, nakolik odpovědní jsme vůči svým předvánočním shonem stresovaným tělesným schránkám byli pak o svátcích samotných?? Nechci nikomu kazit náladu vyvoláváním pocitu viny, chci naopak připomenout, po čem touží např. naše vyčerpané slinivky břišní, naše unavené střevní kličky zápasící a prohrávající svůj souboj se zácpou způsobenou všemi těmi lahůdkami a domácím cukrovím, bez kterých by Vánoce nebyly Vánocemi… Nemluvě o tom, jak zácpa usnadňuje rozbujení různých zánětlivých, ale i nádorových procesů v celém těle (nechci teď zabíhat do složitých souvztažností, jen zmiňuji fakta), a dále vede i k depresivním stavům. Stejně tak nemluvě o našich žlučnících, jícnech (při pálení žáhy v důsledku regurgitace žaludeční šťávy), či zubních sklovinách, které pro sladké cukroví nemají nejmenší pochopení.

Naše těla i duše volají po posilách ve své defenzivě proti rafinované armádě laskomin a pochoutek. Naše těla volají po výkonných likvidátorech volných radikálů, kterými jsme denně zahlcování spolu se stravou (zvl. tepelně a rozličně chemicky upravenou) i s vdechovaným vzduchem, ze záření z různých zdrojů, atd.  Je to „ohraná písnička“ o tom, co vše se do nás proti naší vůli a obvykle bez našeho vědomí z prostředí absorbuje.

Naštěstí „zbraně“ existují – „živé“ přesněji aktivní enzymy ať už syntetizované v těle, tak i – a to je konečně okamžik, který můžeme ovlivnit – které přijímáme vhodnou syrovou stravou. Buď si tedy pročistíme (v některých případech i přímo zprovozníme – např. co se některých detoxikačních metabolických drah týče) pomyslná soukolí našich organismů kilogramy čerstvého ovoce a zeleniny (žel ale s vědomím, že těch kil bude muset být o poznání víc než řekněme před 20-30ti lety, víme-li, že prakticky ve všech rostlinných potravinách se snížil obsah pro tělo využívaných a využitelných látek o 10-85 % – viz analýzy Obertal – Německo, Geygi-Švýcarsko), anebo mladý ječmen. Tato druhá možnost s “megadávkami” ječmene a jeho obsahem synergicky účinkujících (= navzájem se podporujících) složek tak ušetří naše sanice od přežvykování těch hromad ovoce a zeleniny. Chlorofyl z ječmene nás přitom bude nenápadně zbavovat výše zmíněných drobných zánětlivých procesů (rozsahem třeba jen mikroskopických), jichž u každého z nás v těle probíhá denně mnoho a které jsou právě jedním z vnitřních zdrojů škodlivých volných radikálů.  Nu a současně se pokusíme do sebe denně vpravit alespoň ½ kg čerstvého a pokud možno rozmanitého ovoce a zeleniny, nezapomeneme pít – nejlépe čistou vodu. Nebudeme si ale ani zakazovat úplně všechny chuťové požitky z „méně zdravých“ pochoutek, které nám vždy dělaly radost, protože ze samých novoročních zákazů a předsevzetí mrzutý člověk, není zdravý člověk!

Tak bych to asi viděla u nás doma. A jelikož manžel i naše malá dcerka v záležitosti pravidelné konzumace mladého ječmene odpovídají mým představám (už jsem naši malou ďáblici naučila pít ho z hrnečku – má z toho mnohem větší legraci, než při pití z lahve), zbývá mi i přes každodenní shon zapracovat na sobě a lépe tak dostávat své zodpovědnosti vůči rodině, svému okolí i sobě samé.

Držím Vám všem palce s přáním úspěšného naplňování Vašich cílů a z toho pak plynoucího dobrého pocitu ze sebe samých! A vím jistě, že z toho pak vyplývající dobrá nálada je velmi nakažlivá „choroba“ … J

Přeji dobrou zelenou chuť!

MUDr. Alena Černá

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *