TRENÉR STARŠÍCH DOROSTENCŮ HONZA VIDNER HODNOTÍ UPLYNULOU SEZÓNU

bkboleslav.cz:

V neděli 11. března se uskutečnilo přátelské utkání starších dorostenců s rakouským Salzburgem, kterým si zpestřili uplynulou sezónu. Salzburg vyrazil na český led, aby se utkal s kvalitnějšími soupeři, než proti nim stojí v rakouské dorostenecké soutěži. Utkání skončilo prohrou domácích 3:7 a po jeho skončení proběhl rozhovor s lodivodem domácích dorostenců Janem Vidnerem (na snímku), který zhodnotil uplynulou sezónu. Probral její průběh jako takový, připomněl úskalí s nimiž se musel vyrovnávat, a nahlédl trochu do budoucnosti. Při tom se také obšírně vyjádřil k tomu, jak se jeho svěřenci staví ke svým povinnostem, i k tomu, co musí sami udělat, aby se z nich stali hokejisté na úrovni.

Pane trenére, uplynulá sezóna přinesla mnoho neočekávaných potíží, jak byste ji zhodnotil?

Je pravda, že takovou sezónu jsem ještě nikdy nezažil. Během prvních pár zápasů se nám vinou zranění a odchodů hráčů úplně rozpadnul kádr, který jsme neměli natolik široký, abychom nahradili všechny ztráty. Jmenovitě se nemá cenu vyjadřovat, ale de facto pět až deset hráčů ze základního kádru jsme měli permanentně nemocných nebo dlouhodobě zraněných, k tomu přibyly odchody Šimka a Kalfiřty z klubu. Přes všechny potíže tým splnil cíl udržet se s tímto torzem v extralize. Z tohoto hlediska to můžeme brát jako úspěch.

Přesto se v sezóně objevily i světlé chvilky, především předvánoční a povánoční série. Co se v tu dobu s týmem v pozitivním slova smyslu stalo?

V těch chvílích se nám sešlo vše dobré najednou a za to bych chtěl klukům poděkovat, protože kromě toho, co umí, přidali bojovnost, srdce a srovnali si to trochu v hlavě. V tom období jsme odskočili všem soupeřům pod námi a i díky tomu jsme se zachránili.

Proč nešlo takhle hrát dříve?

Kluci byli podráždění jeden na druhého, na trenéry, hledali chyby tam, kde nebyly. To si ale musí srovnat sami, protože museli vědět, že když jsme do toho dali vše, byli jsme schopní porazit kohokoliv ze špičky tabulky. Pokud si však začali myslet, že umí hrát hokej, vybodli se na to s tím, že to půjde samo nebo se soupeř porazí sám. Hra začíná v hlavě a tam jsme měli největší rezervy. Klobouk dolů před těmi vítěznými a bojovnými zápasy, naštvaný jsem ale za ta odchozená utkání a těch v sezóně nebylo málo.

Díky povedenému lednu pak člověk mohl říci, že byla škoda, že se nepovedlo vítěznou sérii udržet, když byla ztráta na postupové místo do vyřazovací části pouhé dva body. Nemrzelo vás to také?

V období kolem Vánoc to vypadalo, jako když jim v hlavách přecvakne. Jako bychom našli stejnou notu my trenéři, hráči i rodiče a začalo to fungovat. Po šesti vyhraných zápasech v řadě však přišlo sebeuspokojení a pak se zase věci vrátily do starých kolejí. Samozřejmě jsme mohli být optimisty a pomýšlet na play-off, jenže realita je prostě jiná. Kam bychom se hrnuli?! Takovou sérii nešlo udržet donekonečna, zvláště když Kurka s Markem hráli hodně za juniory a mladší dorostence jsme museli pouštět nazpátek. Tréninky jsme často měli jen v deseti lidech a tím trpěla jejich kvalita, nehledě na to, že ti kluci měli někdy až 4 zápasy za týden. Když bylo v jeden čas osm až čtrnáct hráčů zraněných, nic jiného nezbývalo.

Člověk se pak na kluky za špatné výsledky nemůže zlobit, že?

Ti za ně kolikrát nemohli. Ta kvalita a kvantita tu chyběla a zásah do sestavy byl příliš citelný. Kádr máme úzký nejen my. Kvalitních hráčů pro tuto soutěž tolik není, abychom měli čtyři lajny, které by šlo točit s tím, že jak někdo udělá malér nebo nemaká, bude ze sestavy vyřazen.

Zmínil jste mladší dorostence v týmu. Šulc, Sedmik, Ďurač a Tržický nastupovali za starší dorost vcelku pravidelně. Jek v této kategorii obstáli?

Brali jsme je, abychom dali dohromady na zápas aspoň ty tři lajny. Jen Jakub Šulc u nás hrál na stálém místě, když nebyl zrovna na horách či na kole. Po zbytku jsem nemohl čekat zázraky, když hrál mladší dorost většinu sezóny i v nejsilnější sestavě o udržení. Myslím si však, že se svých úkolů zhostili dobře. Jen díky nim mohla řada zápasů vůbec začít, například poslední střetnutí s Budějovicemi. Půl hodiny před odjezdem se dával narychlo dohromady kádr, protože jsme měli jen osm lidí. Do zápasu dali všichni bojovnost a srdce, což je „nejsilnější sval v těle“. A ten zmůže hodně, na to dost dávám.

Přejděme k dalšímu tématu. Z letošního mužstva vyšel další možný boleslavský reprezentant…

Bylo jich více. Mluvíte nejspíš o Láďovi Markovi, který je momentálně v širší nominaci. Jiří Kurka byl v širším výběru také, ale v jednu chvíli z ní oba vypadli. Jakub Šulc byl v reprezentaci do 16 let a další hráči z mladšího dorostu ročníků ’96 a ’97, jako Ďurač a Růžička, jsou v širším výběru Středočeského kraje. Zda uspějí, je jen na nich. Rodiče jim zde nepomůžou, musí si své místo vybojovat sami. Nemohou svádět na trenéry, že nehráli přesilovky či v oslabeních, jinak nemají v reprezentaci šanci. Hráčů je plno a buď trenéra o svých kvalitách přesvědčí, nebo nepřesvědčí a jedou zpátky domů.

Když se na konečnou soupisku reprezentace probojují, bude to vlastně i vaše vizitka, viďte?

Samozřejmě, to je ale v současné době i případ Tomáše Hyky, díky němuž teď hráči cítí, že mají šanci. Spíše tedy rodiče hráčů, že je i tady šance dostat se dál. Záleží však na každém z kluků. Málokdo asi ví, že si Tomáš platil kondičního trenéra, extra tréninky navíc a investoval do sebe. Trénink, který hráč z jakéhokoliv důvodu zamešká, už nikdy nedožene. Zatímco ostatní „odpočívali“ na ubytovně nebo doma u PC, on stál v chodbě připraven na trénink. Samozřejmě je nyní někde jinde.

Jak bude podle vás vypadat příští sezóna a jak je to s posílením kádru?

Hráče jsme sháněli už v průběhu sezóny, ale je těžké sem někoho dostat. Mladší dorostenci, kteří nastupovali za nás letos, budou spadat věkově do staršího dorostu, až na Ďurače, jenž je ročník ’97 a bude moct hrát za obě kategorie. Ale právě Ďurač byl jediný, který pravidelně chodil na pondělní a úterní ranní tréninky starších dorostenců, zatímco ostatní, jež bych tam viděl také rád, odpočívali, spali, hráli na psp nebo byli na facebooku. Udělat něco navíc? To ani náhodou! Je to totiž o vnitřní motivaci každého kluka, jestli chce hrát hokej a proč. Unavenost je jen stav mysli. Existují i různé druhy únavy, když mají za sebou náročný zápas či trénink, ale tu lze poznat. Výsledek drilu se pozitivně projeví později. V letní přípravě začnou s výkonnostním skluzem, ale to už bude jejich problém. Věděli, že na tréninky staršího dorostu mohli, bohužel toho využíval málokdo.

Co teď bude hráče čekat?

Přátelák se Salzburgem byl posledním zápasem staršího dorostu, ale mladšímu dorostu stále pokračuje soutěž, budou hrát až do konce března. Junioři mají v plánu sérii přátelských utkání, v nichž se bude zkoušet ročník ’94. Moc hráčů mi tu proto nezbude, budeme trénovat jen v asi osmi lidech. Jak dlouho budeme ještě mít led, se bude odvíjet od toho, jak dopadne sezóna A-týmu. Potom kluci dostanou třítýdenní volno a koncem dubna nebo začátkem května začne letní příprava.

Když ale měl tým takové problémy se sestavou, nemohl si nikdo stěžovat, že zrovna nedostal příležitost. Byli v tomto směru rodiče hráčů letos klidnější?

Klidní určitě nebyli. Když hráli všichni, mohl každý ukázat, co umí. I toto se ale obrátilo proti nám, protože Marek s Kurkou hráli častěji za juniory a někteří se kvůli tomu cítili dotčeni. Byla tam i frustrace z výsledků, což se třeba promítlo ve zbytečných faulech a vyšších trestech. Někteří hráči chtěli v průběhu sezóny skončit. Odešel brankář Kalašnikov, neunesl to Serbus, který šel na hostování do Kolína, další byli na zkoušce v Popradu do MHL ligy, protože to (cituji slova jedné maminky): „tady to stojí za hovno.“

Tam by poznali, co je to tvrdá disciplína. Správně?

Samozřejmě, a to si ještě neuvědomují, že v té cizině by si nemohli vyskakovat, něco šidit, odmlouvat, debatovat s rozhodčími. Nikdo tam za ně nebude uklízet. Na druhou stranu, pokud tu možnost hráči dostanou, zmíním třeba mladého Hyku, Willa, Šimka, ať to tedy zkusí.

Když je řeč o těch třech hráčích, které jste zmínil, co musí ostatní udělat, aby také uspěli?

Tomáš Hyka s gólmanem Romanem Willem ve svém ročníku spoluhráče převyšovali jak herně, tak lidsky. O ostatních se to momentálně říci nedá. Disciplína v soukromém životě totiž souvisí s disciplínou na ledě a tu nemůžu čekat od hráče, který nechodí do školy, propadá a neumí ani po sobě uklidit. Pak přijde Vidner a chce, aby vyšlapovali?! Trvalo nám hodně dlouho přesvědčit je, že pouze tréninky na ledě nestačí. Hráči musí dělat víc. Ono se to pravda neprojeví hned, ale časem určitě.

Něco podobného říkal i trenér juniorů Potěšil, že tu top kvalita sice není, přesto se s tím dá pracovat, jen ti kluci musí chtít. Nic není marné. Kdo ze současného kádru dorostu by měl na to také to dotáhnout daleko?

Když to přeženu slovy pana Bukače, tak každý má šanci. Trenéři reprezentací se na naše hráče často ptají. O tom, jak na tom jsou, mají dobrý přehled. Teď na Kladně celý tým odklouzal zápas, dostali jsme desítku, a hlavně byl v hledišti trenér reprezentační sedmnáctky. Hráli jsme zcela bez bojovnosti. Kdo myslíte, že ho mohl zaujmout?! Takhle úspěšní nebudou!

V začátku sezóny se hodně mluvilo o tom, že se tu bude s mládeží pracovat více koncepčně. Klub však v tomto zachází ještě dále, viďte?

Podali jsme na Český svaz ledního hokeje žádost o udělení statusu hokejové akademie a v nejbližších dnech přijede inspekce zkontrolovat plnění tvrdých podmínek, co se týče materiálního a technického zabezpečení. Je to ale hodně o penězích, protože akademie vyžaduje pro juniory a starší i mladší dorost i to, co má k dispozici A-tým. Potřebujeme skladníka, vlastního fyzioterapeuta, dietologa, mokrou i suchou kabinu, regenerační linku, posilovnu s předepsanými minimálními rozměry a s vybavením. Žádost je podaná a klub bude na tohle všechno potřebovat pomoc jak ze strany města, tak dalších subjektů.

Pokud se status akademie povede získat, vyvstává otázka, co by to pro klub, trenéry i náš hokejový potěr znamenalo?

Dokázali bychom zajistit lepší podmínky pro kluky, protože by na to šly dotace od ČSLH. Museli bychom samozřejmě také plnit metodická doporučení svazu, i včetně třeba videokoučingu, což by zrovna nebyl problém. Největší změnu by zaznamenali hráči. Na svaz bychom každé dva týdny odesílali zprávy o jejich studijních výsledcích, které by se pak řešily se školou, s rodiči, i s jednotlivými kluky. Nyní totiž mnozí mají individuální studijní plán a flákají se na ubytovně, dělají nepořádek, do školy vymýšlí nesmyslné výmluvy a tak dále. Tohle sledují už teď i reprezentační trenéři, kteří kvůli tomu ze srazu sedmnáctek poslali dva kluky domů. Pro rodiče je to dobrá zpráva, protože by díky tomu nemuseli tolik své děti hlídat, ne všichni ale tak činí. V letošním roce se stalo, že absence na tréninku jeden hráč omlouval tak, že nestíhá ve škole. Tam jsem pak zjistil, že do ní vůbec nechodil a vymlouval se tam na hokej. Jeho rodiče místo domluvy mladému nadávali mně, že mu zasahuji do soukromých věcí. Vůbec si neuvědomili, že sledovat tyto věci máme ve smlouvách a že je to jen pro jeho dobro. Nemůže přece doma říkat, že chodí do školy, a přitom nechodí!

Když jsme odskočili opět k tématu rodiče, nejsou v hledišti i tací, kteří jsou znalí a za mlada sami hokej hráli, byť třeba jen v amatérských soutěžích?

Mohl bych jmenovat třeba Karla Šimka a Tomáše Hyku, ale rodiče ten hokej nemusí nutně hrát, aby věděli, o čem je, když ho celá ta léta z ochozů sledují. Do naší práce a metodiky nám nemluví. Co se týče sestavy, to už je jiné a uvedu příklad. Na začátku sezóny někdy v září se nám na jeden post sešli tři hráči. Vybral jsem si jednoho a jeho spokojený rodič přišel po zápase poděkovat. Během pěti minut přišel další rodič, který se ptal, proč hrál zrovna tamten, když všichni nahoře říkali, že jeho syn je lepší. To jsem se mu snažil vysvětlit, ale během dalších minut dorazil třetí rodič a tvrdil to samé, a že jeho syn je nejlepší ze všech tří, tak proč vlastně nehrál. (úsměv) Vůbec si neuvědomují, že jejich synové mají plno šancí nás přesvědčovat o svých kvalitách na každém tréninku, v každém zápase, kde si svůj ice time musí zasloužit a ne naopak. Vysvětlit si to kolikrát nenechají, ale to patří k této práci. Buďto se tomu potom zasmějete, nebo to vezmete vážně a snažíte se diskutovat, když to ze strany rodičů nepřekročí meze slušnosti. Já bych se třeba nikdy neodvážil mluvit někomu do práce. Samozřejmě pracuji s jejich dětmi a na dotazy jim rád odpovím. Jak to potom rodiče vezmou, to už je jejich problém.

A co rodiče potencionálních posil? Všiml jsem si, že tu byl někdo nový. Jak se k volbě klubu většinou staví?

Už teď se Salzburgem jsme tu měli dva hráče na zkoušku, jeden byl z Benátek nad Jizerou a druhý z Jablonce. Rodiče se ptají, co jim zde můžeme nabídnout, jestli dostanou nějaké hokejky, kapesné, zda je zajištěná strava, na jaké úrovni je ubytování a podobně. Samozřejmě je také zajímá, zda se ze soutěže padá nebo nepadá. Hráči i rodiče si ale pro to všechno vyberou raději akademii, kde fasují více všeho, než třeba u nás, nesestupuje se, takže mohou lépe provádět koncepční práci spočívající ve zkouškách třeba celého ročníku ’94 v juniorech, zatímco u nás byl ten samý ročník ve starším dorostu stěžejní. Kdybych poslal výš kromě Marka a Kurky ještě někoho, mohli bychom dorosteneckou soutěž rovnou odpískat. Tím neříkám, že by ti kluci neměli v juniorech hrát. Když je ale potřebujeme ve starším dorostu, tak prostě musí pomoct staršímu dorostu a ne že si spolu s rodiči budou určovat, za který tým nastoupí! V neposlední řadě se rodiče koukají na to, kolik mladých se kde probojuje do A-týmu a jakou hraje A-tým soutěž.

Ta poslední věc ale už teď není problém, že?

Letos už všichni vědí, že se odsud Hyka dostal do Ameriky, Will také. Vojtěch Mozík, přestože nikdy nehrál za reprezentaci (až letos poprvé hrál na MS U-20, pozn. redakce), hraje stabilně v A-týmu, stejně tak Tomáš Jiránek a Radan Lenc. Do letní přípravy chlapů by měli jít i další junioři, takže možnosti tady hráči mají a záleží jen na nich, jak je využijí. Vemte si, kolik je v republice mládežnických klubů. Z nich si vyberte hráče, kteří jsou nejlepší. Když jsou v každém nadějní mladíci tak tři, dá to dohromady dobrou stovku a zbytek se rozpustí. Pokud jsme tady „unavení“ a nebudeme trénovat, tak se někde jinde objeví jiný hráč, který trénovat bude a získá místo, jež by zde mohl dostat někdo z našich. Mnoho lidí toto nechce vidět a hodně rodičů srovnává, jak kluci hráli v sedmé či osmé třídě za sportovní třídu. Tam byl ale jeden ročník pohromadě a nehrálo se tak silově a nebruslilo se tolik jako o kategorii výše. V mladším i starším dorostu jsou dva ročníky, tlak na hráče a na to, co umí, je tam proto větší a to nejen v Boleslavi. Jinde je výkonnostní rozdíl mezi ročníky nebetyčně větší než u nás. Tady hráči ročníků ’95 a ‘96 jako třeba Standa Brzák, Zdeněk Borovec nebo Jakub Šulc hráli svůj prim a byli velice platnými oporami. Pochybuji, že takhle mladé mužstvo ještě někdo jiný v soutěži měl.

Vzpomněl jsem si na rozhovor s trenérem posledního PZ Kladna, které se během sezóny potýkalo s podobnými problémy jako Boleslav. Zmiňoval jste, že zkoušíte posily z nižší dorostenecké ligy, proti nimž teď Kladno bude hrát…

Ti teď hrají baráž a ukáže se, jak moc velký je rozdíl mezi extraligou a první ligou staršího dorostu. Máme tu na zkoušku právě kluky, kteří nejsou z extraligy. Doplňovat kádr budeme muset právě takovými třeba z Kolína nebo z Benátek. Nebo tu byli ti, kteří před uplynulou sezónou vypadli v Liberci a pomáhali nám v soutěži formou hostování. Protože se jinde nechytli, tady mohli hrát extraligu. Kluci z nižší ligy jsou ale méně fyzicky připraveni, protože neměli dvoufázové tréninky, posilovny taky moc neznají a my v ní jsme čtyřikrát týdně. Pracovat na sobě a vypracovat se tu však můžou.

S jakým očekáváním půjdete do další sezóny?

Hlavně si přeji, ať jsou kluci zdraví a problémy, s nimiž jsme se museli potýkat v této sezóně, se již nebudou opakovat.

Děkujeme za rozhovor.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *