BKBOLESLAV.CZ

(Ne)povedená sezóna staršího dorostu BK MB

Usměvavý a na první pohled bezstarostný kouč se k mužstvu připojil až v lednu a rozhodně neměl důvod k žádné radosti. Starší dorost se potácel téměř na samém dně ligové tabulky. Úkol Jana Vidnera, který ve funkci nahradil Petra Zbírala, byl jasný – zachránit nejvyšší soutěz. To se povedlo. „Byl jsem toho názoru, že když kluci do toho, co umí, dají srdce, hlavu a bojovnost, tak by neměl být problém se udržet,“ říká sám Vidner. O příčinách zpackané sezóny, ale i o budoucnosti mužstva se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Jak byste ze svého pohledu okomentoval průběh sezóny?

Sezóna dorostu – když to vezmu od ledna, kdy jsem přišel – byla, v uvozovkách, úspěšná. Zachránili jsme se, což bylo cílem trenérské výměny.

Dokázal byste vyjmenovat největší klady, které sezóna přinesla – jestli vůbec nějaké – či naopak nějaké zásadní zápory?

Z hlediska mládežnického hokeje v Mladé Boleslavi je super, že v áčku nastoupili Lenc, Jiránek, Belay nebo Hyka. Kladem staršího dorostu jsou Hyka s Frolíkem (repre U-18), kteří nastupovali pravidelně za juniory. Jinak klady, klady?!? –Abych byl realista, kladem je vlastně to, že jsme se zachránili v extralize. To samé u mladšího dorostu.

Když jste přišel ke staršímu dorostu, narazil jste na něco, co se vám jako trenérovi vyloženě nelíbilo, třeba styl hry?

Já jsem tým vlastně neznal. Zápasy dorostu se kryly s těmi juniorskými a já jsem do té doby jezdil právě s juniory a s mladším dorostem. Kluky jsem poznával za pochodu. Abych řekl pravdu, nevím, jakým způsobem dřív hráli, nijak jsem to s trenéry neprobíral. Snažil jsem se jim vtisknout svoji vizi. Jestli se to podařilo, nepodařilo…

Jaká byla ta vize?

No udržet se v extralize (smích). Nevím, jestli má smysl popisovat nějaké herní systémy – taktiku jsme většinou určovali před zápasem podle soupeře. Spíš jsem byl toho názoru, že když ti kluci do toho, co umí, dají srdce, hlavu a bojovnost a samozřejmě herní disciplinu, tak by neměl být problém se udržet.

Zvláštním jevem u týmu byla série výher z první poloviny sezóny a naopak šňůra proher v polovině druhé. Jak si to vysvětlujete?

Je to hodně o hlavě. Na někoho v tomhle věku působí hormonální změny víc, na někoho míň. Bylo tam i víc činitelů, jednak jakási ztráta stabilní formy, nemoci, zranění, potom někteří nastupovali za juniory, začali dojíždět do druhé národní – sestava se skládala v den zápasu. V druhé národní po nich chtěli něco jiného, v juniorech se hraje jinak, takže jim to hned stouplo do hlavy. Mysleli si, že to ve své kategorii odehrají zkušenostmi, které ale nemají. Takže museli zákonitě nějakým způsobem dostat přes prsty, což se jim zase nelíbilo…

Myslíte si, že měl váš příchod k dorostu na hráče vliv, že začali dělat něco jinak?

Ti kluci jsou v tomhle věku strašně vnímaví na to, jak se chováte vy, jako trenér. Nemyslím, jak se chováte k nim (to samozřejmě taky), ale jak k té práci jako trenér přistupujete. Jestliže cítí, že tomu trenéři nedávají sto procent, tak si řeknou, proč oni by museli. Taky musí vědět, že to, co řeknete, platí. Nemá smysl pořád vyhrožovat. Uvedu příklad: služba v kabině, bordel jako v tanku, protože uklízečky to samozřejmě odmítají uklízet. ´Jo, my to uklidíme před tréninkem, hned jdem na to.´ – Fajn, nic se neděje, po tréninku tam jdete znova, pořád tam ten bordel je. – ´Jo, hned to uklidíme.´ – A zase, druhý den přijdu a nic se nezměnilo. Pak už jim to v té kabině musíte rozkopat. A najedou je během pěti minut uklizeno. Ale z pohledu rodičů je to šikana a psychický teror. Ale proč to nejde napoprvé? Pokud tu disciplínu nemají z domova nebo třeba ze školy… Teď samozřejmě mluvím obecně. Jsou kluci, jejichž chování je bezproblémové. Někteří jsou zase mistři světa.

Jsou tu hráči, o kterých víte, že by třeba jednou v budoucnu mohli být úspěšní v juniorech nebo by mohli nakouknout do prvního mužstva?

Určitě. Například Jirka Kurka, Láďa Marek. Když u nás bylo rozhodnuto, pravidelně nastupovali za juniorku. Dá se říct, že se tam neztratili. Ale samozřejmě za juniory nemůže od nás hrát všech dvacet hráčů, je to spíš o jednotlivcích. Zájem z jiných klubů je o Jirku Ryse, Kubu Kalfiřta. Když se pak jeden dva kluci dostanou do áčka, je to super.

Jaká je vaše budoucnost u týmu? Zůstanete u něho i pro příští rok?

Do zítra (30. března, pozn. red.) zůstanu určitě (smích). Abych řekl pravdu, nějaká jednání probíhají, ale vůbec nic není jisté. Současná smlouva mi vyprší v dubnu.

Vy sám byste měl zájem?

Samozřejmě. Je to moje práce, baví mě to.

Smlouvu tedy ještě nemáte, ale máte už nějaké plány na to, jak složit mužstvo do další sezóny?

To se samozřejmě musí řešit, už tady máme na přátelák na zkoušku kluky z Liberce, pak je tu nějaký gólman ze Slovenska, někdo z Havířova… Řešit se to rozhodně musí, aby zase příští rok nebyl malér a nemuseli jsme se zachraňovat. Zkrátka současná kvalita kádru je taková, jaká je. Sbíráme tedy hráče po okolí, což je především práce vedoucího trenéra (šéftrenéra mládeže Tomáše Potěšila, pozn. red.). Ale zase někoho sem dostat je strašně těžké, protože hráči jsou pomalu tak namlsaní, že jim musíte nabídnout ubytování, jídlo, výstroj – je to všechno o penězích.

Díky za rozhovor.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *